PŘÍNOS LYMFODRENÁŽE (lymfatické masáže)

Manuální lymfodrenáž je technika zaměřená na mízní (lymfatický) systém. Je prováděná na sucho, ve směru toku lymfy s jemným přítlakem tak, aby působila na kůži a podkoží a nedocházelo k prokrvení jako u klasické masáže (zaměřené na svalstvo, šlachy, fascie).

Cílem lymfatické masáže je podpora přirozené cirkulace lymfy, odstranění usazených toxinů, uvolnění lymfatických uzlin, zlepšení odtoku lymfy z určité oblasti a tím ke zmírnění bolestivého napětí. Pořadí hmatů, typy hmatů a frekvence jsou přesně určené, provádí se malým tlakem, nesmí vyvolávat bolest, kůže a podkoží se jen „hladí“, příp. u některých oblastí se tlak stupňuje. 

DÉLKA LYMFODRENÁŽE, PITNÝ REŽIM

Manuální lymfodrenáž obvykle trvá 60 – 90 min. Lymfatický systém se dobře čistí při dostatečném přísunu tekutin, hustá a zanešená lymfa cirkuluje pomaleji. Klient by proto měl před 1h před lymfodrenáží 0,5 l vody, dle potřeby během ošetření a 2h po vypít postupně po 1 – 2 dcl alespoň 1 litr vody.  

Pro podporu a čištění lymfy, zmírnění otoků a protizánětlivě působí kombinace bylin: měsíček lékařský, echinacea, smetánka lékařská, svízel, harpagofyt (ďáblův dráp), kopřiva, jetel luční.

KDY JE VHODNÁ LYMFODRENÁŽ (lymfatická masáž)

Indikace:

• otoky po úrazech ( kotník, koleno, zápěstí, loket,…)
• otoky při pooperačních stavech,
• lymfatická oběhová nedostatečnost (při lymfedému, lipedému, flebedému)
• detoxikace organismu, podpora při hubnutí
• bolest hlavy, migrény,
• zvýšení imunity organismu,
• únava dolních a horních končetin (u sportovců, u každého kdo celý den stojí na nohou nebo sedí)
• celková regenerace organismu,
• při artróze a revmatických onemocněních
• prevence při křečových žilách

KDY LYMFODRENÁŽ RADĚJI VYNECHAT?

Kontraindikace (nedoporučuje se)

• bakteriální a virové infekce, horečnaté stavy
• nádorové onemocnění,
• žilní onemocnění,
• otevřené rány, hnisavé onemocnění,
• plísňové onemocnění kůže,
• nejasné bolesti břicha,
• srdeční nedostatečnost,
• zelený zákal – glaukom,
• astma,
• výrazně nízký tlak,
• růže – erysipel,
• patologické onemocnění

LYMFATICKÝ SYSTÉM VE ZKRATCE

Lymfatická soustava odvádí přebytek tkáňové tekutiny. Z 90% je tato tekutina vstřebávána zpět do krevního oběhu a z 10% vzniká  lymfa, která prochází výše popsaným řečištěm. Lymfa je bezbarvá nebo mléčně zkalená tekutina, která obsahuje vodu (plazmu), bílkoviny, tuky, buňky, buněčný odpad a cizí částice (viry, bakterie, apod.).  Do hrudního mízovodu odtéká denně 2-3 litry lymfy.

Lymfatický systém začíná „slepými uličkami“ v tkáňovém moku v mezibuněčných prostorech většiny orgánů. Spojováním malých vlásečnic se sbíhá (podobně jako říčky a řeky) do lymfatických cévek, které vytváří po celém těle síť, pokračuje různým množstvím lymfatických uzlin (v těle 600 – 700 uzlin) a dále se spojuje do velkých mízních cév, mízních kmenů, odkud ústí do žilního oběhu v oblasti klíčních kostí. 

Lymfatické cévy jsou anatomicky podobné žílám (obsahují chlopně), ale na rozdíl od krevního oběhu lymfa proudí pouze jedním směrem. Součástí lymfatické soustavy je také slezina (filtruje krev, produkuje bílé krvinky), brzlík (dodává specifické bílé krvinky), mandle (zachycují patogeny), lymfatické tkáně sliznic a tkáň apendixu.

Proudění lymfy je velmi pomalý proces , kterému napomáhá smršťování svaloviny ve stěně kolektorů, pokles nitrohrudního tlaku (nasávání do hrudního mízovodu), pohyb svalů – smrštěním je vytlačována směrem k srdci, dále také pulzace tepen a konečně i samotná manuální lymfodrenáž.

Lymfatický systém má několik funkcí:

• drenáž mezibuněčné tekutiny (asi 2 až 3 litry denně)
• odvod bílkovin – krevní cévy jsou pro bílkovinu minimálně propustné, bílkovina je zpětně do krve transportována především lymfou. Při selhání tohoto mechanizmu dochází ke zmnožení bílkovin v mezibuněčném prostoru a vzniká chronický lymfatický otok.
• lymfatické uzliny filtrují protékající mízu a zachycují odumřelé buňky, bakterie a jejich toxiny, viry a různé cizorodé látky
• lymfatických uzlinách vznikají lymfocyty a protilátky, které jsou odplaveny mízou do krevního oběhu – imunologická úloha
• odvod tuků do krevního oběhu